Zajatecké tábory, tzv.lágry, fenomén, kde ještě před 15 lety bylo možno nacházet i 8 odznaků, přezek, nebo známek denně. Tak to tehdy bylo, sám jsem zažil.

Postavte se na pole,louku, nebo do lesa, kde bylo internováno desetitisíce lidí, rozhlédněte se okolo, a vzpomeňte si na fotky lidí ve stanech na poli. Většina Němců nešla ráda do války, někteří jistě ano, ale většina nikoli. Nezbylo jim ale nic jiného...

V budoucku napíšu článek o člověku, jehož rodina se třemi syny žila mnoho generací v Sudetech. Jeden jeho bratr sloužil 5 let u českých četníků ale neuměl česky. Do obsazení Sudet žili společně s Čechy, dva bratři pracovali na šachtě, jeden u četníků. S obsazením Sudet si musel četník sundat českou uniformu a vzít si německou uniformu, dělníci ze šachty museli po roce narukovat do Wehrmachtu na ruskou frontu. Nemuseli, mohli desertovat, za což byla smrt, nebo na vlastní žádost zkusit vstup ke Kriegsmarine, což byla lepší varianta, než zmrznout v Rusku. Jeden z bratrů to zkusil a vyšlo to. Sloužil nějakou dobu na ponorce, později dělal mechanika na štábu. Druhý přežil ruskou frontu. Nikdo z nich nebyl v NSDAP, jen se narodili jako Němci v Sudetech , a tak museli sloužit v německé uniformě pro III. Říši. Nechtěli, ale museli, válku přežili a mám k dispozici doklady, které jednou zveřejním. Uvidíte jak bylo možné, v roce 1947 jeden z nich dosal pokutu, že si dovolil být jako Němec na veřejnosti po deváté hodině večerní, a ještě k tomu neměl označení Němce na rukávu. V roce 1947? Všem sebrali majetek, dva odsunuli do Německa s 20 kily veškerého majetku na zádech, kam v roce 1945 nechtěli. Ovšem časem zjistili, že nejlépe dopadl ten, co četník, ten byl "za trest" deportován do Německa, kde dostal dům, nejhůře dopadl tem , co zůstal v Čechám díky tomu, že měl za ženu Češku, tomu zase sebrali dům a musel si jej od českého státu znovu odkoupit, třetí skončil ve východním Německu, ten si dům koupil... A ani jeden z nich nechtěl bojovat.

Když si dnes promýtnu, že by jsem měl bojovat za knížete Schwarzenberga, jenž na konci věty neví proč ji vůbec začal, nebo za arogantního poučovatele Klause? Proč?

Lárgy v číslech K 31.květnu 1945 bylo 2.878.537 internovaných vojáků, 1.000.000 vojáků z ůzemí Rakouska, Ke 28. září 1945 bylo propuštěno 43 % internovaných na německé území. To jsou údaje spojenců, ze sovětské strany údaje nejsou, ale muselo jít asi o vyšší počty, a odvaduje se že se vrátilo z Ruska pouze 20 % válečných zajatků. Poslední váleční vězni se vrátili z Ruska někdy v roce 1965 roce, což je bez komentáře...

K historii lágrů.

Na konci války již většina Němců neměla chuť položit hrdinně svůj život za Führera, a tak se raději ti rozumnější přesouvali sami do lágrů, kde byli v souladu v převzatou kompletní německou kartotékou porovnáváni s centrálním záznamem prováděným v Berlíně němckou brannou mocí..

Kolona Němců, pro které válku již skončila. Typická hitlerova betonová dálnice někde u Norimberku, Němci směrem domů, US ARMY do Čech. Jak vidíte, nikdo je nevede, není důvod, nechtějí bojovat. 

Při vstupu do lágru amerického byla prodena osobní prohlídka, vypsány provizorní doklady, které se porovnávali s centrální kartotékou z Berlína, pokud vše bylo v pořádku, byla voják přijat do příslušného tábora. SS byli odděleni v americké zóne od jiných vosjk a ženy také odděleně. Lágry organizovné Rusy na východ od demerklační linie, byliy většinou umístěny v lesích, byly ohraničené silnicemi, na kterých hlídali vojáci Rudé armády. tyto tábory většinou přiléhaly ke břehu rybníku, jako Osika, Rudolec, Dobev u Písku, neboť desetitíce Němců potřebovalo vodu. Americké tábory byly zase většinou na polích a loukách, vodu dováželi Američané Ejpovice, nebo zajatci měli přístup k rybníku Bušovice. Ale i zde se trestal přestup hranic lágru tvořenými cestami také střelbou, stejně jako na ruských lágrech. Rusové Němce drželi v lesích, kde si Němci postavily stany, ve kterých vykopaly díry do země. V Rusy hlídaných lágrech Němci stavěli vydřevěné zemljanky po ruském vzoru. Dnes dřevo vyhnilo a někteří nacházejí za dnes vyhnilým dřevem na stranách zajímavé věci. Kam by si zajatci schovali těch pár vzácnoszí co mělo po kapsách. Člověk se musí vcítit do jejich situace. Přecde nešel po lese mezi stany a hodil ritířský kříž na jehličí. Hygiena v lágrech byla velkým problémem, každý měl svůj ešus, do nněho nabíral vodu někde, žádné tablety pro ničení bakterií jako dnes. takže společné latriny na kraji tábora, nemyté ruce, a bylo jen otázkou času kdy propukne tyfus nebo úplavice. V Bušovicích úplavice propukla a plno Němců, kteří zemřeli na úplavici, což je v podstatě slušně řečeno totální odvodnění, tak jsou pohřbeni na kraji lágru. Je zbytečné popisivat přesné místo, neboť nějaký mrcasník by dostal nápad, že do hrobů házeli i vyznamenánání. Je to možné, ale mrtví se pohřbívají aby měli klid. Při určitém ročním období jsou tyto hroby vidět. V lese nad bušovickým lágrem stáli americké tanky, ze kterých situaci pozorovali američtí strážní.

Tento voják zjevně nevypadá na ryze arijský původ, asi nějaký Asiat z Kyrgizie, kteří byli v jednotkách ROA (Ruská osvobozenecká armáda) a nosili uniformu Wehrmachtu.. 

 Jen na okraj k ROA, po bojích v Praze, kde De Facto osvobozovaly jednotky ROA Prahu, se rychle stáhly před Rudou armádou. Tajné služby ROA dostaly zprávu, že Rudá armáda chce postřílet všechny vojáky ROA,, že odešli z německých koncentračních táborů raději do ROA. Zprávy se potvrdily, když navzdory podepsaným Ženevským dohodám nevpustili vojáky ROA  Američané do spojenecké zóny v oblasti obce Lnáře. Tam byly jednotky ROA zastaveny, i když měly uniformy německé armády a tudíž měly právo do vstupu spojenecké zóny. Ovšem neformální tajná dohoda tajných služeb US ARMY a NKVD měla přednost před ženevskými konvencemi, dodnes se tato dohoda tají. Tají se proto, protože Rudá armáda obklíčila asi 15 tisíc vojáků ROA  v lese Jezbyně za Lnáři a po pár dnes je na poli za Lnáři postříleli kulomety z tanků. To vše asi 200 metrů od demarklační linie, kterou tvořila silnice Lnáře Nepomuk. Za dohledu vojáků a důstojníků US ARMY. První postříleli Rusové raněné v polním lazaretu na kraji lesa Jezbyně ve směru na Rožmitál. Hrdinský čin Sovětské armády za spupráce US ARMY.

Někdy se píše o tzv. "ústupovkách", ale Němci neměli žádné plánované ústupové trasy, Příkladem toho je oblast Kletečná, kde tisíce vojáků čekalo boje s Rusy od výchdu, přes Labe. Ovšem Rusové přijeli z Německa, rychle a za jich týlem z Dubí a dalších lesních cest se z hor valily stovky tanků T - 34, náklaďáků s vojáky, kteří projížděly od Teplic přes Velemín na Terezín a Prahu. Jaká by zde byla ústupovka? Oblast Českomoravské vrchoviny, to samé, boje okolo letiště Havlíčkova Brodu, a poté útěk Němců směrem na západ. Cestou necestou. Bez plánu, ovšem se spojením pomocí vysílaček po celých Čechách. Němci měli prokazatelné spojení po celou cestu do lágrů, jednotky už nechtěly bojovat, ale jen se chtěly dostat za demerklační linii z dosahu Rusů. Zprávy přijímaly v lesích schované jednotky pomocí vysílaček až do konce května, a to vysílání z lesů od jiných jednotek, tak i zprávy z lágrů. To jsou ty vysílačky vykopané na lágrech, i uprosřed lágrů, které hlídali Rusové i Amíci. A přesto z těchto lágrů Němci vysílali. Ale musíme se vrátit do konce dubna a do celého května. Počátkem dubna bylo už pro Němce lepší zahodit zbraně a schovat se do lágru. Čeští bývalí kolaboranti stříleli bez důvodu do Němců, kteří procházeli beze zbraní vesnicemi na Rakousko. Nejde o normální obyvatele, ale většinou to dělali ti, co nikdy proti Němcům během války nic nenamítali. to je taková typická česká povaha.

V Českém středohoří se sami Němci stahovali do prostoru města Bílina do lágru, bez doprovodu Rusů, beze zbraní, jen v uniformách bez opasků z prostoru Českého středohoří. Fotograie těchto momentů jsou velmi vzácné, protože obyvatelé byli sudetští Němci, kteří jejich neštěstí fotit nechtěli. Takže aby Landser (krajan) fotil druhého, v neštěstí, to spíše náleží české povaze než německé. Několik fotografií je od amerických vojáků, ruští vojáci tak nějak neuměli fotit, i když foťáky Nemcům sebrali.

Podívejte na díry, které si vyhrabávali Němci na lágrech, a máte detektor s dosahem mince 15 cm.

Co tam dnes chcete najít?

Takže asi se nebudeme bavit o "ústupovkách", které vlastně vznikly jako pojem někde na detektorwebu, stejně jako výraz "mrcasník. Výrazem mrcasnák je nco jako ten si se dost nudí, prý něco jako"onanista". Jak se pozná "mrcasník"? Píše v zásadě na chaty, kde píše o hledání, jak a s čím hledat, občas si někde pořídí nějakou kopii, umaže ji od hlíny, vyfotí a pošle na nějaký web. Vše v zásadě anonymně, pod nickem a bez podpisu. Nick by měl mít něco z němckých výrazů, jako Panzergrau, Tiger, Panzerschreck, jména německých pilotů, tankistů, ale hlavně své jméno tají. Legrace je když se potom podíváte na výsledky soutěže a tam jsou spolu s nicky i jejich jména, tak to je k úsměvu.

Alespoň nemá státní aparát moc práce se spojováním ...

Kdysi jsem na srazu v Bílně slyšel hovor že Panzer II. psal Keltovi, že půjdou hledat k Římanovi. Pak se mi zeptali zda jsem Jezero.

Tak to fakt je na Bohnice...

Němci se domlouvali pomocí vysílaček, které mnohdy dostali až do lágrů a tam je shovávali zahrabané v zemi. Ostatně Němci před kontrolami shovávali svůj nejcennější majetek v zemi, v bocích zemljanek a podobně  třeba v podlaze. Dnes je to asi 50 cm hluboko na lágrech. Zkuste s Bounty hunter, Discovery , Garrett 250/350, Viking něco zakopat do 50 cm a najít touto značkou. . A tato věci měli hodnoty a smysl jiný než dnes,v době míru. Jeden Čech pozoroval jak Rusové přivezli do lágru v Bílince u Bernartic dva gerenály Wehrmachtu, oba s rytířskými kříži na krku. Jako kluci se chodili bavit pozorováním běhu lágru a protože od Rusů dostávali nějaké konzervy, tak jim to rodiče nezakazovali. Ale druhý den oba generálové byli odváženi někam jinam, ale už bež vyznamenání a bez rytířáků. To mu utkvělo v paměti. Jeden starý hledač z Bernartic hledal v Bílince od roku 1990 se ZETEXem a na jednom srazu vykládal, že po něm nikdo nic v Bílince už nenajde. Takže jsme se mu smály. Nakonec zakopejte si známku do nějakých 35 cm a zkuste si ji se ZETEXem nebo to samé si zkuste s detektory Discovery, s detektory Viking atd.,identifikovat. Proč nyní se bavíme o identifikaci v hloubce? Ono na Bílince je zajímavé to, že tam se nacházejí věci docela hluboko. Oni Němci Rusy pohrdali, a prostě jim připadalo jako znesvěcení jejich vyznamenání, když jim je Rusové trhali z uniforen. Tak je raději zakopali, stejně jako drahé prsteny, do hloubky. Ale protože je teď rok 2010 a hledá se na lágrech od roku 1990, tak je jasné, že vše do 25 cm je většinou už venku. A pokud někdo chce dnes hledat na loukách jako Skočice, tak si průměrným dosahem asi může nechat zajít chuť. Ano, může třeba hledat na krajích lágrů a sem tam něco najít, to je také možné, ale je paběrkování. Ovšem kopit si někaký detektor s průměrným dosahem, vybavit jej velkou sondou ve tvaru motýla, ale těžkou s DD sondami, to tedy fakt nevím, velmi opatrně řečeno. V září 2010 ke mně přijeli dva hledači, měsíc se na toi chystali, radili se s jedním multiznačkovým prodejcem jak s jistotou mít nejlepší dosahy s Minelab Advantage a Fisher F 70. Ten má prý dle prodejců stejný dosah jako F 75, ale méně funkcí. Takže první testy byly jen dřevěném stole, F 75 nestačil dosahům polských detektorů za 14 tisíc, Minelab Advantage ano, měl asi o 2 cm slabší dosah, což je řekněme stejné. Ovšem na vše jen pouhé pípnutí, nepoznáte velikost, intenzitu signálu. Prostě jen pípne. Vykopali jsme díry do písku a vložili tam malé mince, F70 reagoval, jakýmsi houkáním, Minelab Advantage pípal. Ale majitel F 70 stále ladil půdu do nejlepšího nastavení. Napadlo mne minci vyndat z díry a on F70 houkal stále stejně, prý je to normální a detekci kovu má jiným, jasným tónem. Nevím, ale polské detektory reagovali nornálně oni viděli, že ukazují barevný kov. Chlapci si sami zkoušeli i polské detektory, sami jim nastavovali půdy, sami s nimi zkoušeli nad dírami. Po hodině to ukončili a šli jsme si povídat, výsledek byl jasný. F 70 neměl dosah jako polský detektor a stál se základní sondou prý 18 tisíc. Ovšem oba hledači si byli jsti tím, že porazí polské detektory, ale zjistili, polské detektory lépe identifikují železa a dosah mají lepší. Minelab byl dosahem stejný dle nich i mne, a chodi na lágru s jednotónovým detektorem je dnes jaksi mimo mísu. Oni tak nějak ty nové detektory nemají stabilitu a dosahy starých modelů z 90 let, pozor, to není jen můj názor. Dost majitelů Fisher CZ 5, nebo 1270 si po vyzkoušení posledních modelů radějii zakoupilo ještě jeden náhradní starší detektor CZ 5 na díly a novou sondu do rezerbvy, než nový model. Sám jsem kdysi prodal jednomu hledači z Vestce na Slapech prodal Minelab Explorer jako špičkový model. Hledal spolu s námi v Rudolci na lágru a když mu Expolrer neragoval na věci v hloubce jako naše staré White´S Spectrum, tak jsem mu musel vrátit peníze a on si raději koupiil 2,5 kilový Garrett GTI 2500. Asi nikdo nebude popírat, že dosah lepší o 10 cm pod běžné konfekční detektory v cenách od 20 do 40 tisíc, zvyšuje silně šance v maliní, trávě nebo na prohledaných lokalitách. O tom všem jsme se bavili, když jsme vypnuli detektory. Nic, mimo to, že zjistili, že pravda je někde si domů neodvezli.

Vlevo je ženský tábor, vpravo za cestou mužský vojenský tábor.

Nalevo pušky, vpravo pistole, vše přesně po německu

Proč je lepší mít velký dosah na lágrech? Vzhledem k tomu, že nejlepší věci, jsou na lágrech záměrně zakopané, tak už jen si toto šanci zvednout stojí za přemýšlení. Ne nasazením velké motýlkové sondy, ale dosahem o detektoru. Protože pokud nemáte v úmyslu zabíjet pěstí voli na jatkách, tak asi nemá smysl se trápit s těžkou sondou na detektorech. Nebudeme ani rozebírat teorie o magnetickém poli a jednom vysílaném signálu, nastaveným na základní sondu z výroby. To jeko když budte myslet, u auta zvýšíte rychlost nasazením většíkol. Ano, jde to, ale opět jsme u toho, že výrobní firma není idiotem a ví proč a co dělá. Jeden hledač se soustřeďuje na hloubkové hledání na lágrech a jeho teorie záměrně zakopávaných věcí mu nese výsledky na silně prohledaných místech. výdyť nakonec i já jsem lidem v Ejpovicích předvedl tuto teorii na nejvíce prohledané louce 20 na 20 mnetrů, kde hledalo snad tisíce hledačů. Ovšem než jsme začali, vysvětlil jsem jim, polské detektory mají dosahy lepší (i se sondou 25 cm) než tolik vychvalované drahé detektory. Všichni přítomní to viděli a výslewdek velká stříbrná mince asi 45 cm u dubu za ejpovickou hospodou. Asi za 10 minut. Opravdu Němci zakopávali věci, kterých si vážili, do země. Ovšem civilizovanější Američané, na rozdíl od Rusů Němcům vyznamenání při vstupu brali a posílali domů. Po pár týdnech jim za vyznamenání nabízeli americké jídlo. Jeďte se podívat na louku do Skočic, kde se nacházelo mraky prstenů, věřím i tomu, že tam jsou v hloubce i dnes. Ale tehdy jsme je hledali (a nacházeli) s detektory, které mají lepší parametry než ty dnešní. Takže když si veumete do ruky detektor, který se na plný výkon sám rozhouká, a přitom není na dosahu těch starých Fisher CZ 5 nebo 1270.

Co lze od této akce očekávat?

Tito dva "mrcasníci" se po přečtení konce článku zasmáli, pomysleli si své, vzali svůj značkový čínský "detík", a šli kopat na lágr do Rudolce. Protože tam to není hluboko, prý to četli někdy někde na webu. A někdo tam už našel tři darováky za den, a dva tanky s "50". 

Jejich snem je být také jednou plným jménem na českém internetu.